Je pátek, léto, venku je tak osmdesát stupňů. Kecám. Tak asi 30, prostě je tam vedro. A já ve svých 30, teda 31 letech jsem se dnes rozhodla založit si blog. Poté co mne políbila múza během bruslení na inlinech. 

Hlavu jsem měla tak čistou, v uších mi hrála krásná inspirativní hudba, tělem proudila horká, ladným pohybem okysličená krev, pumpující do mozku ten nejčerstvější kyslík. A vánek, který mi foukal do čela a do vlasů mi zpíval: "Založ si blog! Piš si tam co cítíš při tomto krásném ladném pohybu a to tě motivuje být lepší a nejskvělejší bruslařka na světě!"

Ono bylo fakt dost vedro takže je možné, že mám teď úpal a píšu různé geniální bláboly, nicméně ve skutečnosti to bylo takto: 

Jestli máš pocit, že když jsi hubená od přírody a tak nějak máš geneticky dáno, že můžeš cokoliv jíst a pořád budeš hubená, nemysli si že máš vyhráno. Najednou totiž zjistíš, že když máš už pár let sedavou práci a sice sportuješ, ale zase ne nějak extra vrcholově, může se ti stát, že ti začne třeba ve třiceti klesat prdel směrem k zemi a taky že se ti na stehnech objevuje celulitida. Ano i my hubené víme co je to celulitida. Možná je to u nás ještě horší než u holek či žen, které jsou trochu při těle, ono se to u nich tak nějak čeká, že mají někde asi celulitidu. Schovanou. No ale u nás padesátikilových se to teda nečeká ani omylem a upřímně jsem ji ani já nečekala, ale ona je tady! Tedy ne, že bych se kvůli nové kámošce, říkejme jí třeba Cecilka, nějak trápila, své tělo mám ráda a beru ho jaké je, ale to je právě ta motivace. Chci, aby bylo moje tělo zdravé a svěží a tyhle nenápadné změny, které mi nemilosrdné zrcadlo prozrazuje, jakoby mi říkaly: "dělej se sebou něco jestli chceš být fit". Takže moje motivace je jasná: zpevnit tělo a zvýšit fyzickou kondici.  

Bruslit jsem začala už někdy na základce, možná tak ve třetí třídě. Tehdy jsem dostala po starší ségře brusle, ono ty byly ještě takové ty dvouřadé s brzdou vepředu. Nazouvaly se normálně na tenisky a přidělávaly se koženými pásky. Pamatuju si, že byly růžové a byly rostoucí! To znamená, že se daly roztáhnout, když jsem je měla už malé a zase jsem na nich mohla jezdit. Jupí! To ale ještě nebyly klasické inliny, ty jsem dostala později od tety, přivezla mi je až z Ameriky (to byly devadesátá léta takže wow) a já měla jako první na sídlišti pravé in-liny! Velká borka jsem byla, škoda že jsem na tom moc neuměla jezdit. Ale netrvalo dlouho (asi tak dva tři měsíce) a přišlo to i k nám a za chvíli to měli všichni. Byly to takové plastové krámy, plastové stále se ulamující přezky, no děs. Ale sídliště jsme měli celé proježděné, lítali jsme na tom jako blázni, brzdili jsme o sebe, o stěny a do trávy. Počkat. To vlastně dělám dodnes. Kecám, naučila jsem se používat zadní brzdu, miluju ten zvuk gumy o asfalt, všichni vepředu se tak děsí co to za nimi jede. Nikdo tu brzdu nepoužívá, jen já asi jediná na světě nebo aspoň tady ve městě, tak to lidi - zejména matky  s kočárkama a pejskaři překážející v cestě moc neznají. Zkrátka silný základ z dětství k tomuto sportu způsobil, že inliny fakt miluju i když nejsem bůhvíjaký skvělý bruslař. 

Dnešní skóre

Dostávám se konečně k meritu věci. Dnes tedy začíná moje osobní challenge! A to je:

Minimálně 4 krát týdně jít bruslit.

Když to tak čtu, nevypadá to moc jako bůhvíjaká challange hodna založení blogu, že? Ale vem si, musím pracovat, občas navařit, doma pouklízet, taky mám i jiné zájmy, starám se o psa, o manžela. Ještěže zatím nemáme děti, s těma by to asi bylo úplně nemyslitelné. Do toho to dosti ovlivňuje počasí, když je mokro tak je to o hubu. No uvidíme...

Dnes jsem byla na mém oblíbeném krátkém okruhu, který mám co by kamenem dohodil a najdeš ho v tipech na trasy. 

Ujeto: 6,4 km

V čase: 28:41 min

4:29 min/km

Trasa: in-line dráha Ostrava-Poruba

Splavená jak kdybys na mě vylil kýbel vody bo venku hic. Po ježdění jsem dala tak půl hoďky jógu, což vřele doporučuji, protože protažení je opravdu potřeba.